Bouřková oblaka:
- Cumulonimbus - (Cb):
Je to bouřkový oblak, který roste do velkých výšek kolem 5000 až 15 000 m, díky proudění ve vyšších vrstvách atmosféry má jeho horní část typický tvar kovadliny. Je v podstatě příčinou všech bouřek a ostatních jevů jako například tornádo.
Lze ho rozdělit podle jeho tvarů, intenzity srážek a různých doprovodných meteorologických jevů, kterými jsou například související pruhy virga, krupobití, v zimě sněhové bouře, atd... Jeho tvary, a tím pádem i stupnice intenzity srážek z něj vypadávající jsou různé, a proto tento oblak dělíme na různá latinsky popsaná stádia… Jeden
z nejkrásnějších typů Cb je Cb mamma vznikající v prudkých letních bouřích jako jev ustupující síly bouře
a rozpadu oblačnosti do cirrů, popřípadě nastupující menší bouřky lokálních rozměrů, nejvíce působivý je tento typ cb při západu slunce.
Cb se obecně vyvíjí z oblačnosti typu cumulus congestus a vyskytuje se nejvíc v letních měsících jako doprovodný jev vlhkého počasí a větších veder, nebo jako nástup studené fronty, kde cb hraje roli široce rozpoloženého oblaku s možností velkého výskytu bouřkové činnosti zejména na začátku fronty.
Můžeme vidět tyto druhy Cumulonimbů: Cumulonimbus calvus, capillatus, mammatus, incus...
Díky velkému rozptylu do výšky od 5000 - 15 000 metrů patří cumulonimbus do všech pater oblaků, jelikož
se svým obrovitým vývojem vytvoří do všech pater. (od nízkého až po vysoké patro - i výše)...
na obrázku = Cumulonimbus
Nízké patro oblaků:
- Cumulus - (Cu):
Cumulus vždy vzniká v důsledku vzestupných proudů v atmosféře. Typicky dochází k těmto vzestupným proudům na studené frontě, nebo jde o termickou konvekci, přičemž v řadě případů jde o souhru obou vlivů: studená fronta s sebou sice přinese labilní teplotní zvrstvení, to je však jen jednou z podmínek vzniku konvekce, konvekci pak vyvolá nebo významně podpoří ohřev povrchu země sluncem a následný ohřev vzduchu
od povrchu země, jako by šlo o normální termickou konvekci.
Protože ke kondenzaci dochází v určité konkrétní výšce, je základna aktivního kumulu (t.j. takového, který
je stále stoupajícím vzduchem zdola zásobován vlhkostí) plochá a je ve stejné výšce jako u okolních cumulů. Protože základnu nahlížíme zdola, zatímco oblak je nasvícen shora a je pro světlo málo průsvitný, jeví se základna jako tmavá. Z toho též plyne, že cumuly vrhají na zemi stíny. Pro aktivní cumulus je dále charakteristická ostře ohraničená vrchní část, a ta se naopak obvykle jeví jako jasně bílá.
- Možný tvar oblaku = humilis, mediocris, congestus, fractus
- Možná odrůda oblaku = radiatus
na obrázku = Cumulus
- Stratocumulus - (Sc):
Je to oblak nesoucí známky vertikálního vývoje. Řadíme jej k oblakům nízkého patra. Vyskytuje se ve výškách
od několika desítek nebo stovek metrů nad zemí až do výšky kolem dvou kilometrů. Má podobu kupovitých valounů nebo peřin, často šedé barvy. Někdy může zatahovat celou oblohu a můžou z něho vypadávat srážky. Stratocumulus vzniká rozpadem jiného druhu oblaku – nejčastěji z typu cumulus. Je složený většinou z vodních
kapiček, někdy s příměsí ledových krystalků.
- Možný tvar oblaku = stratiformis, lenticularis, castellanus
- Možná odrůda oblaku = translucidus, opacus, duplicatus, undulatus, radiatus, lacunosus
na obrázku = Stratocumulus
- Stratus - (St):
Česky sloha - je oblak, který se v podstatě neliší od mlhy. Vyskytuje se v nejnižších výškách, často jen několik metrů nad zemí. Vzniká nejčastěji z mlhy, jejíž spodní hranice se zvedá od zemského povrchu do větší výšky. Trvá-li inverzní počasí po několik dní, může stratus jako jednolitá mlhavá šedá vrstva zatahovat oblohu a skutečně velmi negativně ovlivňovat psychiku člověka. V pozdním létě, kdy se noční inverze a s nimi spojená oblačnost stratus v dopoledních hodinách rozpouští, mohou přecházet tyto oblaky do tvarů stratocumulus až cumulus.
Na podzim a v zimě často vypadává ze stratu mrholení.
- Možný tvar oblaku = nebulosus, fractus
- Možná odrůda oblaku = opacus, translucidus, undulatus
na obrázku = Stratus
- Nimbostratus - (Ns):
Česky dešťová sloha má horizontální rozměry tisíce kilometrů, vertikální mohutnost až několik kilometrů a vypadávají z něho trvalé srážky, ať déšť, sněžení nebo jejich kombinace. Srážky nemusí dopadat na zem a vzniká tak virga, v tomto případě se mrak zdá být ze spoda rozostřený a modrý. Často se pod nimbostraty tvoří nízké cáry oblaků, které se spojí v celkem souvislou vrstvu. Těmto cárům se říká fractostraty nebo fractocumuly, podle toho, zda se víc podobají cumulům nebo stratům. Téměř vždy začne pršet až když se tyto oblaky utvoří. Většinou je tento mrak špatného počasí smíšený, tj. skládá se jak z vodních kapek, tak z ledových krystalků. Obvykle zatahuje celou oblohu, má barvu temně šedou a vzhledem k velké mohutnosti jím slunce neprosvítá. Jelikož je oblak vertikálně hodně rozsáhlý, často zasahuje do vysokého nebo nízkého patra i když patří k oblakům středního patra.
na obrázku = Nimbostratus
Střední patro oblaků:
- Altocumulus - (Ac):
Vyvýšená kupa - jedná se o menší či větší oblaky bílé až šedé barvy, popřípadě obojí. Skládají se z částeček
ve tvaru vln, oblázků nebo valounů, které jsou navzájem oddělené, ale mohou i souviset. Vyskytují se uspořádané do řad, někdy i ve více vrstvách. - tyto části od sebe bývají odděleny ostře ohraničenými bezoblačnými pásy.
Mívají vláknitý či rozplývavý vzhled, ale jejich obrysy jsou ostře ohraničeny. Zřídka mohou připomínat síť nebo včelí plást, pokud se v jejich ploše vyskytují malé okrouhlé mezery s řásnitými okraji.
Tvoří je drobné kapičky vody, avšak při velmi nízkých teplotách mohou vznikat ledové krystaly. Altocumuly se vytváří v oblasti středního patra (1,5 – 7 km) při okraji rozsáhlé vystupující vzduchové vstvy. Skládají se buď
z malých, zahuštěných částí, nebo jsou celistvým, hladkým oblakem. Mají vlastní stín.
- Možný tvar oblaku = stratiformis, lenticularis, castellanus, floccus
- Možná odrůda oblaku = translucidus, opacus, duplicatus, undulatus, radiatus, lacunosus
na obrázku = Altocumulus
- Altostratus - (As):
Je to frontální oblak, jehož horizontální rozměry jsou stovky až tisíce kilometrů a vertikální rozměry v řádech stovek metrů. Je složený z vodních kapek a ledových krystalků. Z oblaku mohou vypadávat srážky, hlavně
v chladné části roku. Průlet altostratem je celkem nebezpečný, protože se zde často tvoří námraza.
- Možná odrůda oblaku = translucidus, opacus, duplicatus, undulatus, radiatus
na obrázku = Altostratus
Vysoké patro oblaků:
- Cirrus - (Ci):
Je to oblak, který tvoří jasně bílá jemná vlákna, skoro vždy průsvitná a bez vlastního stínu. Vlákna mohou tvořit
i chomáčky nebo jiné útvary. Cirrus je typický oblak vysokého patra (8 až 13 km).
Cirry jsou složené výhradně z ledových krystalků. I když pokrývají velkou část oblohy, slunce skrz ně snadno prosvítá a člověku se může zdát den jako slunečný a pěkný, přestože přitom může být skoro zataženo.
Z cirrů nikdy nepadají atmosférické srážky. Pokud se zhušťují a kombinují s cirrostraty, bývá to předzvěst pohybující se teplé fronty.
- Možný tvar oblaku = fibratus, uncinus, spissatus, castellanus, floccus
- Možná odrůda oblaku = intortus, radiatus, vertebratus, duplicatus
na obrázku = Cirrus
- Cirrocumulus - (Cc):
Objevuje se na obloze poměrně zřídka. Připomíná drobounké vločky nebo chumáčky, jejichž úhlový rozměr nepřesahuje jeden prostorový stupeň. Vločkovitá struktura oblaku je víceméně pravidelně uspořádaná. Části oblaků nemají vlastní stín a pokrývají oblohu v horní části troposféry. Složen je z ledových krystalů. Tvarově
se cirrocumulus podobá oblaku altocumulus. Z cirrocumulu nevypadávají srážky. Signalizuje pozvolný příchod nestálého počasí.
- Možný tvar oblaku = stratiformis, lenticularis, castellanus, floccus
- Možná odrůda oblaku = undulatus, lacunosus
na obrázku = Cirrocumulus
- Cirrostratus - (Cs):
Je charakterizován jako průhledný bělavý závoj s vláknitou strukturou, ale může být i bez zjevné struktury.
Skládá se převážně z ledových krystalků; protože je oblakem ledovým, nevypadávají z něj srážky. Vzniká pozvolným stoupáním rozsáhlých vrstev vzduchu do velkých výšek - cirrostratus se řadí mezi oblaka vysokého patra, což v mírném pásmu znamená výšku od 5 do 13 km (v polárních oblastech pak 3 – 8 km, v tropických
6 – 18 km). Ovšem může také vzniknout z jiných typů oblaků -> spojením cirrů nebo částí cirrocumulů, nebo vypadáváním ledových krystalků z cirrocumulu. Další alternativou je zmenšení tloušťky altostratu či rozšíření kovadliny cumulonimbu.
- Možný tvar oblaku = fibratus, nebulosus
- Možná odrůda oblaku = duplicatus, undulatus
na obrázku = Cirrostratus
Zdroje: (Wikipedie)
